28.9.2011 Svatováclavský běh na Gírovou 5,9 km
Ráno mě probudilo sluníčko a malý Vítek se slovy : „Maminko, výlet“ a držel v ruce klíče od auta. Vysvětlila jsem mu, že dnes jedeme vlakem a auto bude odpočívat, což mu naštěstí stačilo. Klíče si ale schoval tak dobře, že jsem je několik dnů marně hledala až na mně vykoukly po čtyřech dnech pod gaučem.
Ráno jsme se tedy rychle nasnídali, nachystali svačinky, sbalili pláštěnky (to pro případ aby opravdu nepršelo!) a vydali se na nádraží. Tam už nás čekala babička Maruška a teta Anička.
Pak jsme nasedli na vlak a dohodli se, že já vystoupím v Jablunkově a poběžím závod na Gírovou a mamka s tetou pojedou do Mostu u J. a dojdou nahoru kratší cestou.
Mně tedy po výstupu z vlaku čekala asi 3 km dlouhá cesta ke koupališti Ameryka, kde byla prezentace a start závodu. Potkala jsem zde mnoho známých tváří, ale bohužel málo z Ostravy.
Celý závod zahájil trenér 1.běžeckého Jablunkov Petr Tvrzník a také senátor Petr Gawlas. Pak už jsme vyběhli, začalo to lehce, pak přišly kopečky, kopce a větší kopce... Naštěstí občas proložené nějakou tou rovinkou. Snažila jsem se držet na dohled Lucku Szotkowskou a Dominiku Bieleszovou, ale tyto výbprné vrchařky mi v kopcích utekly, a tak jsem doběhla na krásném 3.místě.
Nálada nahoře výborná. Kamil Lubojacki mi hned dal na posilněnou „meruňku“, kterou jsem zajedla výbornou česnečkou z místní chaty. Potom následovalo vyhlášení výsledků a další štamprle – tentokrát od Milušky Bieleszové. Takto posilněna jsem se vydala na úplný vrchol Gírové, trochu jsem litovala, že jsem tam nezašla hned po doběhu, protože mi nějak ztěžkly nohy :-) Výhledy byla parádní a výstup stál za to.
Mezitím došel nahoru i zbytek mojí rodiny, Vítek prý celých 4,5 km ušel sám a když nechtěl jít, tak teta řekla „tři-dva-jedna-teď“ a malý běžel, dokud mohl(což mi pak ukázal cestou dolů, kdy jsme dokonce předbíhali i některé turisty).
Když jsme si důkladně odpočinuli, najedli se a napili, vydali jsme se zpět do Mostů u J. první zastávku jsme si dali na chatě Studeničná, kde si malý vyhrál na pískovišti a houpačkách a pak seběhli dolů na chatu Grúň, kde jsou výborné dřevěné prolézačky pro děti. Zdrželi jsme se tam asi hodinku, dali si pivo a kofolu, dojedli zbytky svačin a plni nadšení z celého dne, jsme se vydali na vlak.
Domů jsme přijeli až vpodvečer a všem běžcům bych ráda vzkázala – zkuste si taky někdy užít závod. Nač po předání cen hned spěchat domů? Je fajn chvíli posedět, pokecat, poznat i okolí místa závodu, seznámit se s novými lidmi.
Také bych ráda tímto poděkovala Kamilovi L., že mě pozval na tento závod a už se těším na příští rok.
Ivana Zbořilová